Smrtelné pracovní úrazy

Během pracovního života se většina z nás setkala s pracovním úrazem ať již v rámci vlastní zkušenosti, nebo svého kolegy či kolegyně. Lidé a v konečném důsledku ani stroje nejsou vždy neomylné a nestává se tak zřídka, že se zaměstnanec při práci poraní. Jiná situace však nastává, když jde o smrtelné pracovní úrazy. Jak praví známá písnička, statistika nuda je, nicméně z údajů poskytovaných Státním úřadem inspekce práce dochází ke smrtelným pracovním úrazům zhruba každý třetí den. Například v roce 2018 došlo ke 123 případům smrtelných pracovních úrazů, v roce 2019 k 95 případům a v roce 2020 došlo k 108 případům. Nejedná se tedy o zanedbatelná čísla, kdy současně dle dikce zákona č.  201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, je řečeno, že „Pro statistické účely se smrtelným pracovním úrazem rozumí takové poškození zdraví, na jehož následky úrazem postižený zaměstnanec nejpozději do 1 roku zemřel.“ Hovoříme tedy i o situacích, kdy zaměstnanec nezemře v důsledku zranění neslučitelného se životem hned na místě, ale též v důsledku zhoršujícího se zdravotního stavu, kdy následku pracovního úrazu zaměstnanec podlehne.

Víme, že se nejedná o lehkou životní událost a nepřejeme nikomu z vás, abyste se ocitli v pozici pozůstalých, nedej bože v pozici osoby smrtelně poraněného, nicméně bohužel s ohledem na zmiňovaná čísla ze statistik se tak někdy může stát. Proto vám níže alespoň shrneme, na co máte nárok v případě, že jste manžel, partner, rodič či dítě zesnulého, který zemřel v důsledku pracovního úrazu.

Nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením

Jelikož se pohybujeme v oblasti pracovního práva, zamíříme zákoníku práce, kde jsou stanoveny jednotlivé druhy nároků, na něž můžete mít nárok. Začněme tedy prvním uvedeným nárokem, kdy v případě, že po pracovním úrazu váš blízký sice žije, ale v důsledku zhoršujícího se stavu bohužel zemře. V takovém případě má nárok osoba, která tyto účelně vynaložené prostředky vynaložila ve snaze zlepšit zdravotní stav svého blízkého.

V tomto případě nerozhoduje skutečnost, zda při vynaložení těchto prostředků došlo skutečně ke zlepšení, ale pouze skutečnost, jestli tyto prostředky byly využity účelně s ohledem na potřebu léčení poraněného. Mezi tyto náklady můžeme zařadit například koupi léků, hrazení rehabilitací, hrazení návštěv lékaře včetně cestovného k němu, náklady související s najmutím ošetřovatele a další. Všechny tyto vynaložené náklady můžete požadovat od zaměstnavatele zesnulého, kdy se tato náhrada vyplácí jednorázově.

Pokud náklady na léčbu vynaložil sám zesnulý před smrtí, můžete tyto vynaložené prostředky požadovat též z dědického titulu. Je však potřeba, a to i v případě, že nedojde ke smrti zaměstnance, ale pouze pracovnímu úrazu, po němž je tento zaměstnanec v léčení, aby se uchovávaly účtenky a paragony za vynaložené náklady pro možnost dokázání skutečného vynaložení těchto nákladů. Zaměstnavatelé se často snaží vyvléct ze svých povinností a rozporovat vynaložené náklady spojené s léčbou s ohledem na skutečnost, že je občas nedokáže osoba, jenž nárok uplatňuje, potvrdit právě těmito důkazy.

Nárok na náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem

Dalším nárokem je nárok na náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem. Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na úpravu pomníku nebo desky, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení osobám blízkým (myšleno nejbližší rodinní příslušníci, manželé a partneři, případně i jiné osoby, které žijí v podobném rodinném poměru).

Opět i v tomto případě je vhodné si uchovávat účtenky za jednotlivé položky vynaložené v souvislosti s pohřbem a taktéž se tento nárok požaduje po zaměstnavateli, kdy tento poté vyplácí formou jednorázového odškodnění. Od této částky se však odečítá případné pohřebné, poskytnuté při splnění podmínek uvedených v zákoně o státní sociální podpoře (v případě, že pohřeb vypravuje nezaopatřeného dítěte nebo rodiče nezaopatřeného dítěte), kdy se jedná o částku 5.000,- Kč.

Nárok na náhradu nákladů na výživu pozůstalých

Pokud vám zesnulý poskytovat výživu, nebo k tomu byl i povinen, náleží vám dle zákoníku práce náhrada od zaměstnavatele ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance. Náhrada tedy typicky náleží nezaopatřeným dětem, manželce (případně i rozvedené, pokud k tomu měl po rozvodu povinnost), ale i družce/druhovi a případně jejich dětem, pokud spolu tito žili a zesnulý jim fakticky poskytoval výživu.

Nárok vám náleží až doby, do které by tuto povinnost zesnulý měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku. Současně v případě, že nejste jedinou osobou, ke které měl zesnulý zaměstnanec vyživovací povinnost, zvyšuje se procentuální částka na 80 % průměrného výdělku, kdy se tato rozdělí mezi vyživované osoby. Od těchto částek poskytovaných jednotlivým vyživovaným osobám (i v případě, že jste osobou jedinou, k níž měl zesnulý vyživovací povinnost) se odečítá důchod, jenž byl těmto osobám přiznán z důvodu smrti zaměstnance, tedy typicky sirotčí a vdovský důchod.

Nárok tedy představuje jakousi kompenzaci, dorovnání částky poskytované ze strany státu do částečné výše, jež byla poskytována před úmrtím povinné osoby. Zákonodárce však pamatuje i na situaci, kdy chodíte do práce či si sami přivyděláváte. V takovém případě pro vás máme dobrou zprávu, k výši vašeho výdělku se pro určení nároku nepřihlíží.

Nárok na jednorázové odškodnění pozůstalých

Předposledním z řady nároků představuje určitou finanční kompenzaci pro pozůstalé, kdy zákoník práce stanovuje, že manželovi, partnerovi a nezaopatřenému dítěti (každému samostatně) náleží jednorázové odškodnění ve výši nejméně 240.000,- Kč. Dále přísluší rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v souhrnné výši nejméně 240.000,- Kč a to i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič.

U tohoto nároku nejsou kladeny žádné další požadavky ze strany pozůstalých a nutno současně dodat, že uvedená částka, tedy zmiňovaných 240.000,- Kč je minimální hranice, kdy je možné s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu možno požadovat i více.

Jediný rozdíl nastává za situace, kdy byl zesnulý příslušníkem bezpečnostních sborů či vojákem z povolání, jelikož jsou tito ve služebním, nikoli zaměstnaneckém poměru.

Nárok na náhradu věcné škody

Pomalu se blížíme do závěru, kdy posledním z nároků je nárok na náhradu věcné škody. Věcná škoda představuje skutečnost, že při nehodovém ději dojde nejen k poškození zdraví zaměstnance, ale též i na jeho věcech. Hovoříme typicky o ošacení, zařízeních patřící zaměstnanci apod.

Věcnou škodu v daném případě již nemůže s ohledem na skutečnost, že došlo k smrtelnému pracovnímu úrazu uplatnit sám zaměstnanec a proto přechází právo na náhradu věcné škody na dědice.

Závěr

I přes skutečnost, že může dojít k tak závažné události, kterou smrtelný pracovní úraz bezesporu je, existuje možnost zaměstnavatele zprostit se odpovědnosti k plnění těchto nároků oprávněným, a to ať úplně nebo částečně za situace, kdy buď nedošlo k pracovnímu úrazu v souvislosti s výkonem pracovní činnosti, nebo zaměstnanec porušil bezpečností normy a předpisy, či jednal lehkovážně a notnou měrou tak napomohl neštěstí.

Pokud se ocitnete v takto nelehké životní situaci a nebudete si vědět se svými nároky, nebo si nebudete jisti, nebojte se obrátit na odborníky, nás. Jsme připraveni Vám poskytnout pomocnou ruku při řešení Vašich nároků.

Další příspěvky

Užíváme cookies abychom Vám zajistili funkčnost našich stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.

Otevřít chat
Naši právníci jsou on-line!
Dobrý den,
Jak Vám můžeme pomoci?